Narozen 11. září 1967 v Českých Budějovicích. Vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Začínal s poezií v druhé polovině 80. let v pořadech recitátora Mirka Kováříka. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži (1998), Dřevěný nůž (2004) a povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), Prvním publikovaným románem je příběh o jihočeských hledačích vltavínů Zloději zelených koni (2001). Román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Období kolektivizace v 50. letech v bývalém Československu tématizuje román Selský baroko (2005), který obdržel cenu Magnesia Litera za prózu. Následovala novela Fotbalové deníky (2007). Román Rybí krev (2012) pojednávající o osudech vesnic a lidí zasažených výstavbou jaderné elektrárny na přelomu 80. a 90. let byl oceněn Magnesií Literou jako Kniha roku. Román Dešťová hůl (2016) vracející se tematicky opět na jihočeský venkov, byl vyhlášen Knihou roku v tradiční literární anketě Lidových novin. Muž na pokraji vzplanutí (2019) je bibliofilie obsahující trojverší ve stylu haiku. Nejnovější román Plachetnice na vinětách (2020) se rovněž vrací na venkov, odehrává se ale částečně také v Praze a v Českém Krumlově. Knihy Jiřího Hájíčka vyšly v angličtině, němčině, italštině a dalších jazycích. V září 2016 měl premiéru celovečerní film natočený podle románu Zloději zelených koní. V roce 2019 uvedlo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích adaptaci románu Rybí krev.