v dopolední mlze
hoří sad
mě nezahřejou
stromy v plamenech
ani teplo pod kabátem
přízraky léta
za mokrými
kmeny
odnáším jabka
krásná
a studená
přeludy
zimnice
zahrada v krocích
pomalého foxtrotu
léčím se z horečky
katechismem podzimu
svistot kosy
zobák
harpuna
sekne do hladiny
šeď v peří
hladí do očí
a klame
lehká jak titan
na vteřinu zakusím
rigor mortis
do vnitřností
cáry trav
vlnky
rákos
křikavy
krásná
ční z hladiny
nehybná nad životem
silueta
zabijáka
bouchají na vrata
že ve vsi hoří
poránu vymýt z očí
noc a sen
co s únavou
usazenou v koutcích
úst
nejde s ní pohnout
a přesto-
muž na pokraji
vzplanutí
poznala to
na řasách a na šatech
to hrály
flitry
a v jejích očích
drobné požáry
lehnou popelem
stáje
i stodola
než se mé stopy
v podmáčených lukách
naplní vodou
nebo
krví
začaly hony
zvedám nohy v listí
sítě rákosin a pára nad
vodou
mě stahují
do žalu
žízně
dvě oprýskaná kola
opřená o hospodu
dají mi rum
spolknu oheň
lihu
a říjnového větru
za humny
chlad po kapsách a v botách
nesu domů
poslední verš
zapadlý do mokré trávy
opíšu
z pomuchlané modré košilky
lovecké nábojnice
Sellier & Bellot
7 mm
někoho hledám, poručíku
usmála se
myslím na ni
jak lítá na hrazdách
vysoko
nad mými sny
šourám se
kolem diskontu na zastávku
v ostrém větru vlaje
budějovické předměstí
se strhanými jízdními řády
v trolejbuse přede mnou
odřený baloňák
skloněný u okna
horečně píšu esemesku
klávesy mi tichounce
vyhrávají
chlápek se ohlíží přes rameno
a mhouří oči
jak starej Peter Falk
když tuší anděla
bratra
co je můj život
než chůze po vodách
rákosí rozehraje vítr
vzdálený tlampač ze vsi hlásí
očkování králíků
olovo
na rybníku
pod nehybnou hladinou
hluboký neklid
z postele vylezli
až pozdě odpoledne
v chalupě zima
na rozlámané tašky
mrholilo
natáhla si jeho svetr
na nahé tělo
ale tmavé punčochy
navlíkala
dlouho
pro kafe
a špagety a sýr
než koloniál
zavře
na černých lodičkách
přechází náves
jeho pohled za záclonou
dva psi
a rozkřáplá dechovka
z amplionu
jdou v průvodu
za její krátkou
pestrou
sukní
žestě listopadu
mráz
do horkých plic
rozezvučí
ohnutou značku
i plechovou ceduli
obce
zešílet s větrem
hlavu roztrhanou
mrazem
stodola
obílená až dolů k trávě
zrezivělá vrata
a jenom škvírou koukat
jak stará Vojíková
která se nakonec
v chalupě
zbláznila
po mostní váze
duní kroky
opuštěný tankovací stojan
v promáčklém plechu
černý had
pistole na naftu
límec zvednutý
šlapu do kaluží
a sním
o nevinnosti
na polní cestě
hluboké koleje od traktorů
sivé království nebeské
visí nad oranicí
nachýlená kaplička
obnažená z cihel
za mříží
se chvěje zimou
Ježíš Kristus
léta páně 1923
ve štítu
na fasádě zavadají voluty
ozdobné štuky
dávno v kopřivách
strop se propadl
předloni
čekání na první mráz
ve stodole na mlatě
ubitý
červenec
>>> zpět na Texty <<<